Římský básník Publius Vergilius Maro (70 – 19 př.n.l.) prý okurky miloval. Recepty na jejich přípravu si ale vzal do hrobu. Okurky milovali Římané, s jejich legiemi se dostaly až do centrální Evropy.

Ve středověku jejich pěstování rozšířili Benediktíni, kteří měli dokonce i heslo: „Modli se, pracuj a jez okurky“.

R. 1572 vzdělaný benediktinský opat Sebastian Freytag četl o závislosti Publia Vergilia na okurkách. Nechal přivést okurková semena z Říma a začal okurky intenzivně pěstovat za klášterní zdi ve Znojmu.